Toyama – Gifu

Po přestávce míříme na opačné, západní, pobřeží Japonska, do prefektur Toyama a Gifu. Cílem budou vesnice Shirakawa-go, česky psáno Širakawa-go a Ainokura. Širakawa-go je opět opakovaná návštěva, podzimní výlet sem byl výborný, nicméně jedná se oblast v horách relativně obtížně přístupnou a tak to tehdy byl celodenní výlet z Kjóta, který vyžadoval odjezd prvním Šinkansenem do Nagoje a návrat posledním Šinkansenem do Kjóta, dvakrát s 8 minutovým přestupem, což byla celkem adrenalinová záležitost. Pobyt v Širakawa-go pak dal na necelé 2 hodiny. Z Tokia byl jednodenní výlet neuskutečnitelný. Nicméně letos v březnu byla otevřena nová trať Šinkansenu jménem Hokuriku, ta projíždí skrze pohoří Japonských Alp a do oblasti se lze nyní mnohem snadněji dostat “z druhé strany” od západu (co se týče cesty z Tokia). Dále si mi podařilo vyzkoumat, že se v tradičních domech Gaššó Zukuri se dá přespat a to za cenu kolem 10000 Jenů v ceně s tradiční japonskou večeří a snídaní. Nakonec jsem se shodli, že přespíme v méně turistické a klidnější řemeslné vesničce Ainokura, což vůbec nebyla špatná volba.

Mapové podklady: (C) Google
Omiya-Shirakawago

Ómija – Šin-Takaoka: 380,5 km Šinkansen  (dále 2 hodiny autobus do Širakawa-go a hodina zpět do Ainokury)

V Omiya přijíždí fungl nová jednotka W7 nového Hokuriku Šinkansenu.

20150401_BK_489x

Po příjezdu do Šin-Takaoky je zřejmé unesení místních novým dopravním systémem v oblasti, kdy na peróny chodí pokukovat celé rodiny. Všiměte si mávajícího strojvedoucího.

20150401_BK_493x

Některé věci ještě asi potřebují doladit, zde zřejmě jízdenková dráha turniketu.

20150401_BK_497x

Po dvou hodinách jízdy autobusem horským údolím se dostáváme do Širakawa-go. Nejsme moc vysoko, ale sněhu je dost (na to že v Tokiu už kvetou Sakury)

20150401_BK_502x

Počasí je nelítostné: prší a je kosa.

20150401_BK_504x

Zdejší džinža spočívající v lese má opravdu hezkou atmosféru.

20150401_BK_506x

20150401_BK_509x 20150401_BK_511x 20150401_BK_513x 20150401_BK_515x

Typický Gaššo Zukuri dům

20150401_BK_516x

Do tohoto stavení se vydáme na vnitřní obhlídku.

20150401_BK_517x

Centrální ohniště irori je srdcem domu. Není zde komín, kouř stoupá do vyšších pater, řekněme do půdy a dále skrze slaměnou střechu, čímž ji impregnuje a chrání proti hnilobě.

20150401_BK_519x

Ve vyšších patrech je takto mírně prokouřeno.

20150401_BK_521x

Výhled z půdy.
Nejsou zde jen tradiční domy, není to skanzen ale živá vesnice – i když turistická.

20150401_BK_523x

V teplých dnech tu musí být hezky.

20150401_BK_531x

A přesouváme se zpět do Ainokury (je totiž pozičně “blíže k Šinkansenu” kterým jsem přijeli). Déšť přitvrzuje, technika, fotobrašna i oblečení začínají být promočené i přes nutný deštník. Ainokura je údajně kolem 400 m n. m., ale kolik je tu sněhu je neuvěřitelné na to že je konec března. Místní nás ujišťují, že už to není ono, že už to odtálo a nemá to tu zimní romantiku.

Odtálo, hm. Tolik normálního sněhu jsem tedy ještě neviděl (ledovec to není :o) Nechápu proč nám Japonci v Praze obvykle říkají, že je v Praze nejtěžší zima a obzvláště děsivý že je sníh. Těch 10 cm proti tomuto? Na druhou stranu je pravda, v Tokiu a Ósace moc sněhu nebývá (obvykle). ;-)

20150401_BK_532x

V tomto domě je malinké posezení a dárkový obchůdek. Ticho, nikde nikdo.

20150401_BK_533x

Detail střechy v dešti.

20150401_BK_538x 20150401_BK_543x 20150401_BK_539x 20150401_BK_546x 20150401_BK_547x

20150401_BK_550x

20150401_BK_555x 20150401_BK_561x

Zde přenocujeme. Majitel je milý, místní obáčan (babička) skvěle vaří a je velmi družná. Možnost horké lázně (jako japonské lázně) určitě přijde vhod v tomto studeném a deštivém prostředí, kde se není kde pořádně ohřát a usušit.

20150401_BK_563x

Jenom nevím co jsou ty bambusové “závory”. Musím se ještě zeptat. Že by značení cesty jako u nás v horách?

20150401_BK_566x

Tak jsem si nakonec užil sněhu po pražské suché zimě. :-)

20150401_BK_571x 20150401_BK_573x

Zdejší džinža je zazimovaná a nepřístupná.

20150401_BK_574x 20150401_BK_577x

Místnost ve které přenocujeme. Klasika, šoupací dveře či spíše stěny, dělící plochu domu na místnosti (ne, vestavěné skříně to nejsou :-), na zemi rohože tatami, spí se na futonu, takové jakoby matraci, což je dodnes v Japonsku základní verze “postele”. Malá plynová kamínka se nepříliš úspěšně snaží bojovat s kosou.

20150402_BK_578x

Japonský čaj a u ohně na pozadí jsou patrné rybky zde se pomalinku opékající (prý 2 hodiny).


(C) 18番トラムでハラチャンスカへ (manželčina fotka)

(C) 18番トラムでハラチャンスカへ (manželčina fotka)

Mnohachodová večeře včetně sašimi ze sladkovodní ryby (moře tady v horách není :-).
Stoluje se v místnosti s ohněm na zemi, resp. na tatami.


(C) 18番トラムでハラチャンスカへ (manželčina fotka)

Ryba se chřoupe i s kostmi a hlavou, což je pro středoevropana trochu náročnější na psychiku, ale byla skutečně skvělá. Poslední uhlíky už jen doutnají, déšt ani přes tu tlustou střechu není moc slyšet.

Mohutná snídaně servírovaná u stolu.


(C) 18番トラムでハラチャンスカへ (manželčina fotka)

A máme ráno. Snídaně byla bohatá a zajímavá, ale času už je málo, majitel nás žene, abychom stihli vlak, tak ještě utíkám s foťákem nalovit pár fotek s ranním sluncem, přičemž se mi i při největším spěchu podaří vygenerovat asi 2 minuty opoždění, tak mám skvěkou příležitost potrénovat japonské uctivé omluvy. Ale je to krásné, jak se páří ze střech a okolních svahů.

20150402_BK_583x 20150402_BK_584x 20150402_BK_586x 20150402_BK_587x

20150402_BK_588x

20150402_BK_589x

20150402_BK_597x

20150402_BK_600x

A vyrážíme do Kanazawy…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *