Kanazawa

Z vesnice Ainokura jsme majitelem domu byli svezeni na nádraží do vesnice Johana, česky psáno Džóhana, odkud jsme se lokálním vlakem vrátili zpět do Šin-Takaoky a odtud pokračovali Šinkansenem na současný konec tratě Hokuriku do Kanazawy. Což je vlastně jen skok na 14 minut rychlovlakem.

Mapa: (C) Google
Johana-Kanazawa

Vlakem 67,8 km z toho Šinkansen 39,7 km.

Stanice Džóhana je na úpatí hor, dále už se konvenční železnice nedostane.

20150402_BK_603x

Motoráček tratě JR Džóhana. Nějak se mi ještě mlží optika po včerejším promočení.

20150402_BK_602x

Nová stanice Hokuriku Šinkansenu Šin-Takaoka. Nástupiště jakožto i trať jsou jako obvykle nahoře.

20150402_BK_604x

Pohled oknem na hory odkud jsme se právě vrátili.

20150402_BK_612x

Šinkansen do Kanazawy. Mimochodem řídí slečna či paní (hmm, no paní v Japonsku spíše ne, takže pravděpodobně slečna). Ženy začínají být vidět za řízením japonských vlaků relativně často a to i na Šinkansenu což je určitě zajímavý pokrok v této silně patriarchální společnosti.

20150402_BK_616x

Stanice Kanazawa. Do města nyní přijíždí opravdu hodně návštěvníků.

20150402_BK_622x

Předstaniční prostor je velkoryse zastřešen.

20150402_BK_624x 20150402_BK_626x

Město má zachovalé historické čtvrti neboť uniklo bombardování podobně jako Kjóto.

 

Zde čtvrť Čaja, což je odvozeno od čajovna, nicméně nic takového jako v českém kontextu. Zde byly speciální luxusní podniky, kde byli hosté baveni zpívajícími a tančícími gejšami. Konkrétně jsme ve čtvrti Higaši-Čaja (východní).

20150402_BK_630x

Detaily staveb, které na celcích nevyniknou.

20150402_BK_632x 20150402_BK_636x

Promenády, spousta obchůdků a restaurací a spousta turistů.

20150402_BK_637x 20150402_BK_640x

Torii džinji zahalená rozkvétající sakurou.

20150402_BK_641x 20150402_BK_643x 20150402_BK_644x

Výhled z jednoho ze zpřístupněných domů do „zahrady“.

20150402_BK_648x

Zároveň nábytek, zároveň schody do patra (kam je ovšem vstupovati zapovězeno).

20150402_BK_651x

Řeka Asanogawa a alej sakur.

20150402_BK_652x

Známá a údajně nejhezčí japonská zahrada Kenrokuen. Japonská v obou významech, tedy jako v Japonsku ležící i typově japonská zahrada, tedy scénická. Zde před vstupem.

20150402_BK_653x

A pár ukázek z Kenrokuen.

20150402_BK_658x

20150402_BK_659x

Ume v květu (japonská slivoň)

20150402_BK_671x

20150402_BK_665x

Ještě další ume. Sakury jsou napučené, ale do plného květu jim ještě kousek chybí.

20150402_BK_674x 20150402_BK_676x

Džindža v sousedsví zahrady.

20150402_BK_678x 20150402_BK_680x

To už není džindža, ale takto je pojaté průčelí vstupu do nového hlavního nádraží.

20150402_BK_681x

Výhled z okna hotelu na Hokuriku Šinkansen. Je druhý den ráno a vracíme se zpět do Tokia.

Cesta zpět 420,2 km Šinkansenem.

 

20150402_BK_689x

20150403_BK_691x

Nadšení z nové tratě Šinkansenu je maximální a na každém kroku lze narazit na uvítací plakátky nebo na suvenýry v podobě jednotek E7/W7. Zde rolkovitá pochutina v šinkansenovitém obalu. (Snímek je od ženušky).


(C) 18番トラムでハラチャンスカへ

Pohled z jedoucího Šinkansenu na pohoří. Trať se vine kolem a skrze tzv. japonské Alpy, často se prosmýkne tunelem.

20150403_BK_695x 20150403_BK_697x

A zde foto v Ómija.

20150403_BK_700x

Dárkové sušenky s motivem jednotky W7

20150507_BK_174x