Miyajima 宮島, česky přepsáno Mijadžima, je malý ostrov v sousedství města Hirošima. Vlakem je to asi 30 minut od hirošimského hlavního nádraží plus 15 minut trajektem na ostrov. Zajímavý je zejména tím, že je zde velké množství chrámů a též známý šintoistický chrám (japonsky džindža) jménem Itsukushima (厳島) což je i oficiální název ostrova (česky psáno Icukušima). Nejznámějším objektem je plovoucí Torii patřící k jmenovanému chrámu, což je tradiční brána do džindži. Ta zdejší se nachází na moři a dojít se k ní dá jen při odlivu. Na mě tento ostrov při mé jeho první návštěvě udělal nesmírný dojem a tak jsme návštěvu zopakovali s ženuškou, která tu ještě nebyla. Na ostrově jsme navíc přespali a tak jsme si mohli vychutnat i klidný večer a tiché ráno, kdy zde ještě nejsou davy návštěvníků.
Mapové podklady: (C) Google
Cesta na Mijadžimu byla na etapy. Odpoledne jsme se s ženou sešli poblíž známé tohory a sopky Fudžisan v městečku Mišima, kde byla na návštěvě a následně jsme vyrazili přespat do Himedži. Tato taktika byla zvolena, abychom do Mijadžimy nepřijeli pozdě večer, bez možnosti ještě něco vidět.
Tokio – Himedži: 644,3 km, Škinkansenem
Výhled ze Šinkansenu na Fudžisan v prefektuře Šizuoka. Když je pěkné počasí tak je Fudžisan vidět od Jokohamy až do Šizuoky, pochopitelně jen v okamžicích kdy trať neprojíždí horami, kdy je výhled zakrytý. Nicméně tak pěkné počasí není zase až tak často.
Hrad Himedži druhý den ráno. Nicméně hrad necháváme za zády a pokračujeme dále na jih do Hirošimy.
Himedži – Mijadžima-guči: 271,7 km z toho Šinkansen 249,9 km (Hikari)
Přístav trajektovů jezdících z Mijadžima-guči na Mijadžimu. Jezdí zde též lodě JR, na kterých platí Japan Railpass.
První pohled na slavnou „plovoucí“ Torii
Fotí japonci i cizinci :-)
Známý market na Mijadžimě. Typické zde jsou mušle a „koláčky“ ve tvaru javoru momidži (klasické jsou se sladkou fazolovou náplní anko, nicméně prodává se zde hromada variant nápní)
Pařené „knedlíčky“ nikuman zahnaly hlad mě…
…zatímco žena zaplula do restaurace s mušlemi
Coffee či cukrárna s v Japonsku typickými plastovými modely jídel, v tomto případě zmrzlin a sorbetů.
„Hotdog“ s mořskými potvorami. Hlavně mušle, ty jsou zde tradiční. :-)
Pro ostrov jsou typičtí tito posvátní jelínci, kteří se zde volně potulují a od turistů somrují něco k snědku, případně o to náruživě bojují.
Na koupání to zrovna není, je něco přes 10°C a docela studeně to fouká od moře.
… mušle …
Brána torii ve večerním soumraku
Chrám Itsukushima (Icukušima) stojí na pilířích a při přílivu je „na vodě“. Bohužel se mi nikdy nepoštěstilo být zde v době přílivu.
Zákoutí zdejších uliček.
Napučené sakury se chystají rozkvést.
Večer na ostrově
Místo kde přespáváme. Moc pěkné.
Mijadžimská pagoda
Torii na Mijadžimě brzy ráno po východu slunce.
Několik pohledů z džindži Icukušima.
Takovýchto tunelů je zde několik, holt kopcovitý terén.
Na sloupech jsou čas od času takovéto cedulky, nabádající k vzetí na vědomí, jaká je (resp. by mohla být) výška potenciální tsunami v daném místě.
